21.12.2015 08:22

Anglie - Díl poslední – SOBOTNĚNÍ a NEDĚLNĚNÍ – translation: SATURDAYNING and SUNDAYNING:

ŽURNÁL z cest aneb anglické dobrodružství, díl poslední – SOBOTNĚNÍ a NEDĚLNĚNÍ – translation: SATURDAYNING and SUNDAYNING:

07:00 – dobré ráno, dobré poslední ráno v anglickém Margate, sraz u autobusu je dnes již ve tři čtvrtě na osm, po pár minutách naprostého ticha v celém domě mi dochází, že naši hostitelé mají asi jiné informace, vymýšlím taktiku, jak je, spící, v sobotu ráno, s tímto faktem co nejbezbolestněji obeznámit, do pár minut naštěstí začínají pobíhat po domě se slovy „oh no, we´re delayed, another mad day here ...“, skoro mi to bude chybět, nesnídáme, svačiny zapomínáme na kuchyňské lince, do auta nastupuji jen s jednou botou na noze, druhou mám na ruce, protože „chop, chop“, tak „goodbye, Drapers!“

08:00 – těšíme se do Londýna, těšíme se domů, jsme veselí až euforičtí, svěřuji se dětem, že jsem bez jídla, zasypávají mě sendviči, s díky je přijímám a beru to osobně ... jen do té doby, než se po autobusu rozkřikne, že mi je dávají, protože jim již lezou krkem ... poslední večery v rodinách byly dle vyprávění skvělé – Dan Kostřica, Péťa Hrdý a Matěj Tichý zavítali do kina na nový díl Star Wars, Dan tam usnul, ostatní z party okusili tradiční britské vánoční večeře, navštívili vánoční trhy v Margate, tvořili krásná písemná poděkování svým hostitelům, i na slzičky došlo ...

09:30 – protínáme brány Londýna, projíždíme kolem největšího mrakodrapu v Evropské unii, Adam Kadič se rozohňuje, že jeho vrchní část není zjevně dostavěna, Michal Holman však vše rychle uvádí na pravou míru slovy „jsou balkóny, vole“, vážně to jsou balkony, hodně vysoko umístěné balkony, jedeme po Tower Bridge, míjíme hrad, vidíme London Eye, stavíme, jsme tu!

10:00 – již při  první zmínce, že nás čeká devítihodinový pěší pobyt v tomto slovutném velkoměstě, se nám hroutí několik nepřátel městské turistiky, ano, dnes to bude těžké pro nás pro všechny, tvoříme dvojičky, určujeme si pravidla kolektivního pohybu, následně kolem třicetihlavé skupiny s paní učitelkou pobíháme a připadáme si jako pastevci, kterým se ovečky vmíchaly do dalších deseti stád v plném pohybu, díky Bohu / Bodlákovi za ty zářivé školní mikiny, míříme vstříc London Eye, hele, dudák, červené telefonní budky, černá taxi, doubledecker, Arabové hrající skořápky …

11:00 – návštěva London Eye poloviny naší výpravy bohužel padá, z původních 12ti liber se cena pro děti vyšplhala na 17, pro dospělé na 21, studenti mohou nahoru pouze za doprovodu učitele, mám všechny ty mladé duše moc rád, ale London Eye dnes nebude, děcka jsou až nečekaně klidná, prý alespoň zbude víc liber na nákupy, áha, „I see“ …

12:00 – míjíme Big Ben, Houses of Parliament, Westminster Abbey, Downing Street a v přímém přenosu sledujeme výměnu královských stráží, krátké, stylové, krásné, Domča Šolc za mnou každých pět minut chodí s upřesněnou informací o tom, kolik minut ještě zbývá do konce naší návštěvy Londýna

12:15 – máme krátký rozchod v nádherném královském parku před Buckinghamským palácem, Dan Bernat s Ondou Pěničkou krmí holuby, Tobiáš Dvořák jako správný ochránce holubů odhání dotěrné racky, Matyáš schytává zásah číslo čtyři, nikdo to už ani nekomentuje, Kája Tichá s Šárkou Havlovou krmí zdejší kachny a labutě, kolem nás pobíhají kamarádské veverky, ano, jsme jak v kresleném filmu od Walta Disneyho

13:00 – přicházíme k Buckinghamskému paláci, nádhera, nemůžeme se domluvit, zda britská vlajka vyvěšená  na stožáru paláce znamená přítomnost královny uvnitř či ne, jestli ano, Šárka Havlová by se prý ráda zastavila na čaj, než se nám však podaří domluvit „tea paty“, odcházíme vstříc Trafalgar Saquare

14:00 – „ještě jedna stížnost či otázka na to, jak dlouho to bude ještě trvat, a jdu domů“, říkám si a střídavě počítám jedna, dva … třicet a snažím se kochat, Trafalgar square je úžasný, navštěvujeme národní galerii, děcka si v hale galerie sedají po zemi s tvrzením, že jsou již dávno za horizontem svých sil, zajímavé je, že jakmile zvětří zdejší obchůdky, až zázračně ožívají a jímají se rozhazovat librami, po návštěvě galerie aktivně sledujeme vystoupení zdejšího artisty / žongléra, který nás zahrnuje do svého výstupu – dělá si vtípky z Míši Holmana, vybízí zbytek osazenstva, aby sborově řekl „hello to the Czech republic“, půjčuje si fotoaparát Míši Patolána a nechává se s ním fotit – je to zábava, okolo je rušno, na zem se kreslí 3D obrazy, píšou se básně, zpívají se koledy, vystupují zde písničkáři, úžasná energie Trafalgar Square dodává síly i nám

15:00 – přituhuje, okolo nás proudí doslova řeky lidí, Adama Kadiče s Radkem Hadincem pověřujeme jištěním skupiny ze zadních linií, vedou si dobře, i přesto po celou cestu na Oxford Street trnu, abychom na místo určení došli v kompletní sestavě, není nouze o rozdělení skupiny na dvě půlky na světelných křižovatkách, jelení skoky pro nepozory, kteří si to štrádují vesele vpřed ač skupina nikde, uf, zvládli jsme to, Oxford Street oplývá tisíci lidí, stovkami obchodů a desítkami pouličních umělců

16:00 – stížnosti na únavu jsou opět rozptýleny nákupním šílenstvím, pořizuje se oblečení, čaje, upomínkové předměty, dobrůtky, růžičky, tančí se na šikovného pouličního beatboxera, je to náročné, ale z Londýna jsem naprosto nadšen, sleduji žáky a říkám si, že oni taky, v následujících pěti minutách přichází deset děcek s otázkami „jak daleko je autobus? kdy už půjdeme? co budeme dělat?“, mé vtipy o tom, že k autobusu to máme ještě dobrých sedm hodin a že do Čech nejspíš pojedeme na koních, přišly vtipné jenom mně

18:00 – jako třicetihlavý dav se opět protloukáme tisíci lidí směrem k WC, nákupu jídla na cestu a autobusu, míjíme Hyde Park a jdeme závěrečnou dvoukilometrovou rovinku, jsme unavení, ale vidina brzkého usazení se, teplých párků od milých pánů řidičů a cesty domů v nás doluje poslední zbytky energie, no, jak v kom, např. Domča Šolc okolo mě pobíhá, poskakuje a dělá žerty, netuším, kde se to v něm bere a kulhám

19:00 – hurá, autobus, jsem zničen, těším se, jak ucamprtaná děcka brzy usnou, když už v poledne byla tak uondaná, zapomínám ale, že dítě je tvorem veleenergetickým, kor, když kolektivně doplní cukry, takže se nám cesta k tunelu mění v pojízdný večírek, ozývá se známý hlas Adélky Svobodové připomínající nejdramatičtější scény z hororu Gremlins, záchvaty smíchu Adama Kadiče s Michalem Holmanem, které znějí jak snídaňové hody na liščí farmě, čeká nás dlouhá noc ...

24:00 – autobusem najíždíme do vlaku, který vjíždí do tunelu, který vede pod mořem = klaustrofobikova smrt, jsme však nově nabytými zkušenostmi ošlehaní hrdinové a 40ti minutový pobyt pod dnem mořem přečkáváme v klidu a pohodě, „pozdravena buď, Francie!“

02:00 – vyhlašujeme večerku, rozsazujeme neposedy, slastně usínáme, projíždíme Francií, Belgií, Nizozemskem, Německem, v pravé poledne protínáme české hranice, jsme vyčerpaní, plní dojmů, krásných zážitků, těšení se domů, těšení se na podobné další dobrodružství! :)

—————

Zpět


Kontakt

ZŠ Bodláka a Pampelišky, o.p.s.

Ředitelství školy a 1. stupeň:
Veliš 40, 507 21 Veliš

2. stupeň:
Robousy 41, 506 01 Jičín


493 773 611, 605 960 279

------------------
více v sekci O NÁS / KONTAKT



Naše škola je aktuálně zapojena v těchto projektech:

ADOPCE AFRICKÝCH DĚTÍ

https://www.centrumdialog.cz/adopce?dite=301128

 

 

EXTRA TŘÍDA

www.nadacnifondtesco.cz

------------

ERASMUS+ II.

Spolupráce 7 škol z celé Evropy

 

-------------

72 hodin

---------------

BADATELÉ

https://www.badatele.cz/

----------------------------

OBJEVY ČEKAJÍ NA TEBE

https://www.geolo gy.cz/svet-geologie/o-projektu

---------------------------

PILOTUJEME

učebnice pro matematiku podle

prof. Hejného

www.h-mat.cz

----------------
Projekt společnosti SCIO
------------------------------

ICT KOUČ


DRBÁRNA

VTIPY O NÁS (o škole)

POŠKOLA S BODLÁKEM

víceméně pravidelné setkávání nad vším, co se týká vzdělávání, výchovy, motivace...